O nás
Rhodéský ridgeback je plemeno, které Vás naprosto uchvátí a odzbrojí… Má tak specifickou povahu, že se jen těžko popisuje… Je prostě SVŮJ v každé situaci. Mne toto Africké plemeno učarovalo, už před pár lety. První obrázek jsem viděla, jako 12letá v knize Pes a péče o něj, v té době jsem chtěla ke své Anglické kokřici Bety druhého psa a to Afghánského chrta, nemohla jsem ovšem přestat s listováním a scháněním informací o tom krásném psu, který byl o pár stránek dál. Nakonec jsem odjela na rok studijně do USA a sen o druhém psu se odsunul. Po návratu jsem opět začla vyhledávat CHS a navštěvovat výstavy. Bylo rozhodnuto , pořídím si Rhodéského ridgebacka. Co osud nechtěl, Betka, která do té doby nebyla nemocná a vypadala ve svých 13 letech velmi mladě, onemocněla rakovinou mléčné žlázy. Nechtěla jsem ji stresovat novým psem a chtěla jsem s ní být a věnovat se jí co nejvíc, po roce o Velikonocích 2007 svůj boj prohrála. Odešel Pán pes, kamarádka, která se mnou byla od 1 třídy Základní školy až po Maturitní ročník Gymnázia. Po jejím odchodu , jsem dalšího psa nechtěla. Po určité době jsem si uvědomila, že ikdyž bolest ze ztráty byla velká , tak chvíle s ní za to stály. Začala jsem znovu hledat a našla jsem krásné 7 měsíční štěně červeného psa bez masky,bilých znaku….zavola jsem pozdě, o den dřív byl prodán. Má představa byla jasná, chci červeného psa bez masky! 2 měsíce jsem hledala a mezi tím jsem byla přijata na Univerzitu Veterinárního lékařství a farmacie v Brně. Před nástupem jsem nevěděla, jestli seženu pronájem, ve kterém mi povolí psa, byl to běh na dlouhou trat a už jsem ani nedoufala, že ho najdu. Našla jsem, ovšem pozdě, štěnátka o které jsem měla zájem byly prodány. A v tom to přišlo, kamarádka ze školy Denisa Kajánková a její fenka Beira Sofala Sedmý vršek čekala C-vrh s Ascotem Alta Mirano. Zamluvila jsem si psa , jako 3 v pořadí. Viděla jsem nejnovější videa a aktualizace z porodu a v té chvíli jsem ji spatřila. Malá kulička s biločervenou stuhou, hned jsem Denči volala ….byla to fenka, rozhodla jsem se ještě počkat na konec porodu, ale už v té chvíli jsem z malé Ceylles nemohla zpustit oči. Narodili se 4 pejsci a 3 fenky, bohužel 2 pejsci druhý den po porodu zemřeli. Já byla třetí v pořadí, takže jsem zase měla začít hledat, ovšem malá Ceylles mě pořád vrtala hlavou, nedalo mi to a v jejích 4-5 týdnech jsem přijela na návštěvu. První pohled do těch malých hnědých oček byl osudový. Byla má..fenka , pšeničné barvy s bílou náprsenkou a jemnou černou maskou…přesný opak toho co jsem původně hledala. Za pár týdnů jsem si ji odvezla nejprv domů do Brušperku, kde se hned stala oblíbencem všech a hlavně mámy , poté do Brna, kde se mnou a mými spolubydlícími pomalu vyrůstala v dospělou a přátelskou fenku. Už 4 rokem se mnou tráví čas jak doma, tak i ve škole na přednáškách, kde se může setkávat s ostatními psi a v pauzách pořádně vyřádit v areálu školy. Minulý rok jsme se přestěhovaly do vlastního bytu a začli uvažovat, že už je čas pořídit Ceylees kamaráda a také odchovat první štěnátka, tyto dvě věci spojím a z A vrhu si určitě jednoho raubíře nechám. Bylo tedy načase absolvovat Bonitaci a zažádat o chovnou stanici. Bonitace proběhla na jaře v Praze velmi úspěšně a potvrzení o přidělení jména Sabridge De-vici jsem dostala v září. Pro A-vrh se dlouho vybíral otec, rozhodnutí padlo na nádherného červeného psa , importovaného z Nizozemí. Tento pes se jmenuje Sorbonne. Od tohoto spojení očekávám štěnátka vyrovnaných a přátelských povah s výborným exteriérem a hlavně nového člena rodiny.
